Může být červený i bílý. Sladký téměř bez alkoholu, ale už taky s pořádnými grády. Většinou z časně zrajících odrůd. Proč se s ním neťuká? A může vám bouchnout?
Je zakalený, jemně perlí, může vonět po ovoci i kvasinicích a už zas přichází jeho sezóna. Burčák je tu a jsme jednou z mála zemí, kde se tato pochoutka pije a prodává. Většinou je k mání na vinobraní, třeba ve Znojmě, Mikulově či Valticích, ale dá se koupit i v běžných vinotékách. Ten nejlepší burčák je však vždy u konkrétního vinaře. Důvod je prostý. Burčák nemá rád dlouhý transport a nejlepší chuť má jen pár hodin, v kondici bývá maximálně tak den, dva. Což je vlastně jedno, protože ten, kdo ho má rád, na nic nečeká.
I burčák musí mít svou harmonii
„Dobrý burčák by měl být světlý, mléčný, příjemné vůně a sladší v chuti. Neměl by mít nahnědlou barvu ani kvasinky usazené na dně lahve, nesmí z něj být cítit alkohol a nesmí být ani kyselý,“ vypočítává charakteristiky nápoje hlavní sommeliér Salonu vín Marek Babisz. Pokud je burčák již kalný, většina cukru je prokvašená, burčák není svěží a sladký, naopak už má hodně alkoholu (klidně 10 procent). Naopak burčák v nejlepší kondici má jen 3 až 6 procent alkoholu. A z jakých hroznů je nejlepší?
To už je na osobní chuti každého z nás. Burčák lze připravit z jakékoliv odrůdy révy, ale obvykle se používají odrůdy dozrávající dříve, jako třeba Muškát moravský či Muller Thurgau. Ty jsou velmi oblíbené, protože navíc velmi pěkně voní. Bílý burčák je snadnější na výrobu, navíc modré odrůdy dozrávají později, takže se obvykle setkáváme hlavně s bílým burčákem. Respektive je ho v prodeji víc, ale kdo na červený nedá dopustit, jistě si k němu také cestu najde.
Burčákové mýty a pověry
Takže nalijeme, přivoníme, přiťukneme… Ale ne. Žádné ťukáni. S burčákem se totiž neťuká. Nebo alespoň ne u vinaře.
„Burčák je kvasící mošt a mezi vinaři se traduje pověra, že pokud si s kvasícím moštem přiťuknete, můžete ho probudit a následné víno se může pokazit,“ vysvětluje Marek Babisz. Zda je to pravda, nebo ne, těžko říci, z našeho burčáku už stejně žádné víno nebude, padne v nejbližších hodinách. A jak je to s dalšími riziky tohoto nápoje, třeba pokud jde o známou filmovou scénu výbuchu natlakované lahve?
„Určitě byste neměli při transportu lahev zcela uzavřít, netřepat s ní a nevystavovat ji vysokým teplotám. Hlavně nenechávat lahev v rozpáleném autě,“ varuje zkušený sommeliér. Výbuch PET lahve je sice výjimečný, ale za určitých podmínek k němu dojít může. Většinou však přehřátý burčák exploduje až po otevření petky. „Uzávěr lahve nikdy neutahujte, vždy ho nechejte lehce povolený tak, aby mohl CO2 unikat z lahve. Pod uzávěrem nechejte vždy volné místo, stačí zhruba deset procent, aby se CO2 a pěna měly kde hromadit,“ upřesňuje Babisz.
Kolik krve, tolik burčáku? Ano, ale ne najednou
Občas se také říká, že člověk by měl vypít burčáku tolik, kolik má krve, že tím posílí své zdraví. Burčák je sice zdraví prospěšný, ale s jeho množstvím se to nemá přehánět. „I když má burčák nižší obsah alkoholu, obsahuje velké množství CO2, které násobí jeho účinek. Druhým nebezpečím je to, že připomíná spíše sladký mošt, a lidé mají pocit, že ho lze vypít neomezené množství. Opak je ale pravdou, zlom nastává velmi rychle a intenzivně,“ varuje Marek Babisz s tím, že více než litr burčáku za den by rozhodně pít nedoporučoval. Takže otázka zní, jak si tužit zdraví, ale zdravě? Je to jednoduché: pro burčák musíte několikrát a pít pěkně po menším množství. Ono se to nastřádá, párkrát skočíte se džbánkem či s petkou, litránek k litránku a zdraví je utuženo.
