Jak se krotí dračí krev

0

Přezdívají jí KRÁLOVNA TEROLDEGA. Elisabetta Foradori spravuje vinice rodinného vinařství přes třicet let. Charismatická energická Italka vyrábí živá vína, která mají duši. A v ústech i paměti vám zůstanou dlouho, předlouho

Pokud by měl nějaký příběh sloužit jako příklad pokory a respektu k přírodě, k jejímu rytmu, k tradicím, ale i k práci, jíž bychom měli kultivovat to, co je nám svěřeno, pak je cesta  Elisabetty Foradori mimořádně inspirativní.

Jedna z nejrespektovanějších vinařek Itálie pracuje v rodinném vinařství od šestnácti let. Nejprve pokračovala ve stopách svého otce, později si našla svou vlastní cestu. Dnes patří k osobnostem, od nichž se ostatní s pokorou učí. Uznávanou i díky odvaze, s níž změnila své vinice i život. Naučila se jinak vnímat přírodu, své okolí i čas, který vyžaduje ten nejlepší produkt. A vnitřní uspokojení z odklonu od konvenčních vín, hloubka i krása její produkce, to vše jí dává za pravdu.

Dokážu to? Musím…

Historie vinařství Forradori  spadá do roku 1929,  kdy dědeček Elisabetty, bohatý právník, koupil v půvabném údolí Campo Rotaliano v provincii Trento zkrachovalou vinařskou usedlost z roku 1901. V úrodném údolí pod horami, v unikátním mikroklimatu, kde se řeka Noce vlévá do Adige a kde se za dob Rakouska Uherska rodila z místní odrůdy Teroldego úžasná vína oblíbená na císařském dvoře,  se však vinařům tehdy příliš nedařilo.

Důvodem byl rozpad císařství, přičlenění k Itálii a s tím související ztráta zaběhnutých trhů. Nicméně koupě pozemků mezi městy Mezzolombardo a San Michelle all’ Adige představovala tehdy zajímavou investici. A tak se rodina dostala i k vinohradů ve výtečných v polohách.

Některé z nich nově osázel už Elisabettin děda a tak tu dnes můžeme objevit až osmdesátileté keře odrůdy Manzoni Bianco. Na většině vinohradů, které dohromady čítají 26 hektarů, však převládá odrůda Teroldego ( 80 %), další je právě Manzoni Bianco (15 %) a zbytek tvoří Nosiola (5 %).

V roce 1959 se ve vedení  podniku vyměnila generace a vinařství převzal Elisabettin otec.  Když v osmatřiceti letech zemřel na rakovinu, stála  matka s tehdy desetiletou dcerou před rozhodnutím vinařství a vinice už tehdy výhodně prodat,  nebo pokračovat dál.  Zvolily druhou variantu. Elisabetta šla studovat, aby mohla  podnik později převzít a zároveň pomáhala matce v jeho udržení. Rok 1984 byl obzvlášť významný,  tehdy ji čekala její první sklizeň.

Odvaha skočit

Její první vína pokračovala v zavedené linii. Byla pěkná, atraktivní pro nejširší publikum, ale konvenční.  Nicméně umožnila jí přežít, získat respekt.  Postupně se začala stále víc soustředit na zdejší původní odrůdu Teroldego. Podle legendy to byla krev přemoženého draka, která kdysi ukápla na zdejší úrodnou půdu, a vyrostly keříky révy jedné z nejzajímavějších italských odrůd pro červená.

Ta však byla koncem minulého století,  v době kdy Itálií cloumala módní vlna cabernetů, považovaná za příliš lokální a pomalu upadala v zapomnění. Dnes je díky osvíceným osobnostem v oboru právě Teroldego, dávající při dobré péči hluboké a komplexní víno  s dobrou kyselinou a vysokým potenciálem zrání, naopak pýchou trentinského vinařství, výtečně demonstrující regionální rozmanitost.

Zásluhu na tom nese i Foradori. Ve spolupráci s Milánskou univerzitou začala zkoumat staré klony z nejlepších vinic a na experimentálních tratích pěstuje keříky vypěstované z vlastních semen. Byla ostatně také první, kdo v údolí „narovnal révu“, když opustila tradiční pergolu a začala uplatňovat systém vedení Guyot. Dnes kvetou na jejích vinicích v meziřadí bylinky, hrozny jsou pěstovány v biodynamickém režimu a ona získala nový impuls.

I vinař totiž může vyhořet a ona ztratila jiskru a vášeň pro svou práci, nicméně příliv nové energie přišel právě s větším splynutím s přírodou, naslouchání jejím potřebám a cyklům, změnou filosofie. Jenomže to vyžadovalo další velmi razantní a naprosto zásadní krok. Včetně zredukování produkce, investování do nových technologií a další spoustu práce. Ale rozhodla se opustit zavedené postupy a skočit.

Víno jako zážitek

Vinařství Foradori tak už více než deset let prochází evoluční proměnou. Aby totiž Elisabette mohla pracovat zcela svobodně ve sklepě, podřídit se surovině a nechat ji pracovat ať už jde o dlouhou maceraci či spontánní kvašení, musí být hrozny zcela zdravé, nezatížené konvenčním způsobem pěstování.

Teprve před nedávnem si mohla oddychnout, že je tam, kde chtěla být. Postupně přestala provádět zelenou sklizeň, o keře pěstuje ručně, spoléhá na přírodu a přirozenou redukci i posilování obranyschopnosti rostlin, které už se naučily žít a rodit zdravé hrozny vysoké kvality přirozeným způsobem. Výsledkem je rok od roku výraznější posun na vinici a s ním i ve sklepě – tedy i nesmírně krásná, bohatá, čistá, koncentrovaná přírodní vína. Elegantní a delikátní s výraznou ovocností a pikantní kyselinou. A hlavně živá a ve sklenici odkrývající další a další vrstvy.

Ta se i ve sklepě rodí s respektem k surovině. Novinkou jsou betonové tanky, instalované minulý rok, v nichž část vín kvasí, které se přidaly ke starým i novým sudům a hlavně k terakotovým amforám, které zaplňují plochu celého sklepa.

V těch vyrábí dva druhy Teroldega a Nosiolu. Teroldego Morei leží osm měsíců na slupkách stejně jako Teroldego Sgarzon. V ročníku 2013 jsou obě hluboká, minerální, jemně kořeněná, s fantastickou ovocností, pikantní kyselinou a předlouhou chutí, obou vyrobí  10 000 lahví ročně. Dále vzniká v amforách Nosiola Fontanasanta, víno z bílé místní odrůdy s výraznou ovocností, jemnou mineralitou a živou kyselinkou, alespoň tak nám chutnal ročník 2013.

Také ono leží osm měsíců na slupkách a výsledkem je 8 000 lahví mimořádného vína. Ochutnáváme i Teroldego Foradori 2013, nejprodávanější víno fermentované v ocelovém tanku a zrající 15 měsíců na sudu – nejmasovější výrobek vinařství (90 000 lahví) – víno krásně pitelné s jemnou strukturou.

Dále bílé vrstevnaté Manzoni Bianco 2013 s vůní exotického ovoce a krásnou strukturou, které z betonového tanku putuje na rok do jemných akátových sudů. A hlavně skvělé Granato, víno, které Elizabettu Foradori proslavilo – Teroldego pocházející ze štěrkových půd, fermentující v dubu a další rok a půl školené ve dřevě. Už v ročníku 2011 je krásné, ale co teprve 2003 – úžasná harmonie! Překrásná ovocnost, svěžest, rafinovanost s níž se odkrývají další vrstvy.

Věnovat mu čas se vyplácí – na zrání i degustaci.

Shlédnutí: 244