Kombinace mořských plodů a červeného masa, taktéž „voda a země“, či doslovněji „surfování a trávník“. Což konkrétně znamená to nejlepší z moře a pevniny na jednom talíři v zastoupení steaku a humra. Spojení je to jednoduché a efektní. Není divu, že párování šťavnaté flákoty s jemným humřím masem se stalo hitem hned v několika ohledech. Ano, je to moc dobré. Vždyť humr je pecka. Skvělý steak je pecka. A obojí dohromady mohou být dokonce víc než dvě pecky. Navíc vše na talíři moc dobře vypadá, takže nejenom, že host jí očima, ale očima jí i okolní hosté. Pokrm se tak stal zároveň symbolem luxusu a prosperity. Tak kdo by si ho nechtěl občas užít. Ať už má důvody jakékoli.
Gastronomický koncept – ačkoli k nám inspirace dorazila hlavně s rozvojem kuchyně asijské, kde se mu také dařilo – má kořeny v amerických restauracích. Vznikl a rozšířil se tu v 60. letech 20. století a tehdy šlo o hodně netradiční a extravagantní fúzi. Nepříliš známý pojem začal brzy prostupovat světem. Uchytil se rychle vedle Asie i v Austrálii, kde zdomácněl dokonce pod místním názvem „reef and beaf“. Tedy útesy a pobřeží. A použité suroviny začaly přibývat, ať už jde o pozemská a nadpozemsky dobrá masa či další mořské plody a ryby.
Ne vždy ovšem platí, že dobré a dobré musí být dvakrát dobré, byť jde o to nejlepší. Nicméně pro kuchaře – a s vybraným nejlahodnějším materiálem samozřejmě pracují jen ti špičkoví – je to na druhou stranu výzva. Takže hledání nových a neobvyklých kombinací otevřelo i úžasný tvůrčí prostor.
Ryba a slanina? To známe. A dál?
A tak i labužnické restaurace u nás ve středu Evropy před více než desetiletím zachvátila vlna pokrmů s názvem surf and turf. Ačkoli bez moře a bez chovů hovězího prémiové kvality – o to větší výzva to byla pro české podniky – na menu přibyly nové položky. Nicméně s dobrými dodavateli, tedy ve špičkových kuchyních, se s výzvami řada kuchařů popasovala velmi slušně. Což na talíře přineslo netradiční, překvapivá a rafinovaná jídla propojující oba světy. Klasickým příkladem jsou například steaky z prémiových mas v kombinaci s humrem, krevetami, langustami, nejrůznější masové špízy s plody moře či s rybami. Dokonce foie gras třeba s ústřicemi. Někdy nad tím spojením zůstával trochu až rozum stát, ale stačilo ochutnat a velmi lahodné kombinace jednoznačně vyvrátily tvrzení, že ryba a maso nepatří na jeden talíř.
Od jednohubek v podobě lahodného sousta hovězího s krevetkou a jemným salátem na kousku pečiva. Přes štiku ve slaninové krustě z iberijského prasete (ano ryba ve slaninovém župánku není nic nového pod sluncem, ale není ryba jako ryba a totéž platí o slanině). Až po steak se zmiňovanou pěknou porcí humra. Kdo není vegetarián, určitě hravost takových spojení ocení. Výhodu mají i ti, kteří se nemohou rozhodnout, zda mají zrovna chuť na plody moře, nebo pořádný kus masa.
K vybrané chuti, vybrané víno
A že už s odpuštěním někdy nevíme, co „do té huby dát“? Možná. Každopádně vlny a tráva gastronomický „rybníček“ příjemně rozčeřily. Tak proč si to neužívat, pokud je příležitost. Zvlášť, když si k dnešní specialitě otevřete nějaký pěkný, již lehce nazrálejší Pinot Noir. Dobře poslouží i Champagne, nejlépe Extra Brut.
