Legendární ‚Zlatá míle‘ v údolí Ribera del Duero neznamená, že proběhnete vítězně cílovou páskou. Ale že se totálně zamilujete. Malebná krajina tu má tvář drsné krásky. Složená z menších kopečků a údolí, po kterých se táhnou vinice jako zelené koberce. Bohatá úrodná zem. Taky máte najednou chuť na Tempranillo?
Na téhle míli vyhrává doslova každý, kdo sem zamíří. Ovšem benefitů tu na každého čeká ještě víc, než jen omamná chuť zdejšího červeného tekutého zlata!
Estéti pozor: Víno, umění a gastronomie v nadčasové designu
V jednom takovém „kopečku“ španělské oblasti Castilla y León najdete unikátně vybudované vinařství Bodega Portia. Architektonický a technologický klenot z roku 2010 nabízí tradiční vinařství ovšem ukryté v moderním propracovaném designu. Má tvar trojlístku, který doslova sedí v kopci. Slavný britský ateliér v čele s architektem Normanem Fosterem představil „v jednotlivých listech“ tři hlavní části vinařství a zároveň výroby vína: fermentaci, zrání v sudech a zrání v lahvích. V jádru budovy se nachází řídící centrum koordinující celý výrobní proces. V srdci budovy pak najdete i vinotéku, prezentační prostor a restauraci Triennia Gastrobar.
Lahodné Tempranillo světové kvality i foie gras s popcornem
V nadmořské výšce 700–800 metrů pěstují téměř výlučně odrůdu Tempranillo. Oceňovaná není jen estetika vinařství. V roce 2011 získali cenu architektury za nejlepší evropskou designovou stavbu. Ale samozřejmě jejich produkt. Například Tempranillo Portia 2003 získalo titul nejlepší Tempranillo světa, čímž vinařství jen potvrdili svou filozofii výroby kvalitních vín, navíc vyprodukovaných s maximálním ohledem na životní prostředí.
Návštěvníky potěší galerie moderního umění v centru budovy s výstavami národních i mezinárodních umělců. A když už to všechno tak ladí, věřte, že i bohatá plná Crianza 2021 bude na vašem patře ladit s vybranou nabídkou restaurace Triennia.
I zde, v jejich menu, se pomyslná červená nitka proplétá mezi tradicí a moderními neotřelými prvky. Například Foie y Palomitas (foie gras s popcornem) nebo křupavé Duelas de Morcilla de Arroz Frita (tradiční hovězí jelítko) na lůžku z jablečného kompotu s pikantní papričkou piquillo a česnekovou omáčkou alioli. A jako dezert třeba karamelizovaná Torrija (španělská obdoba french toastu).
Mysl, oko i žaludek jsou nasyceny. A teď vzhůru za novými zážitky… i když vlastně dolů a stále dolů do sklepů nedaleké Aranda de Duero.
Labyrint chutí přímo pod nohama
V Aranda de Duero má víno své kořeny opravdu hluboko v zemi i v historii. Podnebí v Ribeře svědčí pěstování vína, dává rostlinám, co mají rády – horká léta a studené zimy s teplotami pod nulu. Sklidíte úžasný materiál, ale jak si poradili s uchováním vína v době středověku?
Arandští našli řešení a ponechali svůj tekutý poklad zrát v tichu svých kamenných sklepů. Byly budovány mezi 12. -18. stoletím a zajišťovali stabilní teploty okolo 11–13 °C, s humiditou 60-70 % po celý rok. Pro červené víno značka ideál. Historický podzemní komplex měří přes 7 km. Je jako paralelní město pod městem v hloubce osmi až dvanácti metrů ve dvou až třech úrovních.
V historickém centru jsou sklepy dodnes zachovalé téměř pod každým domem. Středověký model města je k vidění v renovovaném sklepení pod muzeem her (Muzeo de Juegos Tradicionales pod asociací La Tanguilla).
O patro výše vstupujeme jednou nohou do živé historie s nádechem nostalgie. Muzeum tradičních her nás zve k prozkoumání různých deskových, karetních her, hraček a sportů. K vidění jsou regionální hry – káči, praky, keramika, ale i ty, které prozrazují mezinárodní vlivy a exotika včetně tisícileté indické hry.
Ze stínu podloubí míříme přes náměstí Plaza Major kolem gotické katedrály Inglesia de Santa Maria do jednoho z nejlépe zachovalých sklepů 15. století.
Podzemní vinná katedrála Bodega Histórica Don Carlos
Rodinné klenoty, v nichž se víno již dávno nevyrábí, jsou povětšinou v soukromém vlastnictví. Několik z nich je přístupných veřejnosti.
V menší, ale solidně vybavené vinotéce nás vítá průvodkyně a someliérka Cristina López. Radí se přiobléknout a už sestupujeme úzkým průchodem na troje strmé schody. Vstupy do sklepů byly často skryté v zákoutí starých domů, v hospodách, na dvorech. Primárně byly zbudovány k fermentaci a uchování vína, ale v dobách konfliktů sloužily také jako dobrý úkryt lidí i k uchování jmění.
Konečně dole. Přivykáme přítmí, chladu a atmosféře. Vzduch je příjemný. Sklepy byly hloubeny v jílovitě-písčitém podloží, které umožňuje dobré proudění vzduchu a zároveň zabraňuje přílišné vlhkosti. Další regulaci, a hlavně únik oxidu uhličitého při kvasu zajišťovaly větrací otvory na povrch, tzv. zarceras.
Sklep je členitý, s překvapivě vysokým klenutým stropem. Autenticita je pohlcující. Od nádobí, přes starý lis po nejchladnější tajný kout s archivem toho nejvybranějšího, jehož obsah by si člověk vzal nejraději domů.
Kvalita? Probůh! Zato dřina a dřina…
Don Carlos patří historicky k těm menším sklepům. Rodina, který jej vlastnila byla schopna vyprodukovat okolo 34 000 l vína ročně.
„Dnes dávají vinaři přednost kvalitě před kvantitou. Nejpěstovanější španělskou odrůdou je Tempranillo, celkem tvoří zhruba 90 % všech pěstovaných hroznů. Dříve, kdy šlo naopak hlavně o kvantitu, byl vinohrad plný různých odrůd – mixu červených i bílých,“ vypráví someliérka Cristina López.
„Lisování probíhalo agresivně, do poslední kapky, a probíhalo ‚nahoře‘ na ulici, takže všechno museli vinaři odnést ručně sem do sklepa. Vylisovaná šťáva se dávala do měchů z kozí kůže, do nichž se vešlo asi 30-40 litrů. Vše muselo proběhnout rychle. Jakmile začala fermentace, prostory sklepa byly nepřístupné kvůli nedostatku kyslíku. To trvalo téměř dva měsíce. Test přítomnosti kyslíku dělali svíčkou na schodech a pokud nezhasla, byl to jasný signál pro začátek prodeje vína. Tento rytmus držely místní sklepy až do 19. století. Žádná rezerva, grand rezerva, žádné lahvování – tyto věci jsou vlastně celkem nové,“ vysvětluje Lopéz, zatímco my „nenasytně“ hltáme kouzlo i atmosféru jedinečného prostředí.
Tichá terapie španělských vinic
Je podvečer. Příjemně ovíněni, lehce unaveni projíždíme městem Gumiel de Mercado, kousek od Arandy, do vesničky Ventosilla do hotýlku herreriánského stylu La Posada de Pradorey, který patří k nedalekému – zhruba dva kilometry vzdálenému vinařství Bodega Pradorey, ale o tom v dalším článku.
Do mohutných kamenných zdí královské kaple vedle hotelu se opírají poslední teplé paprsky. Stromy v poklidné zahradě vrhají dlouhý stín a nekonečné pásy vinohradu mizí spolu se sluncem za obzor. Takový je pohled z hotelového pokoje. Má takřka terapeutický účinek. Ticho, klid, kouzlo starých časů, sklenička vína se vzpomínkou na dnešní vinařské zážitky.
VÍNA DNE: Ribera del Duero, příběh ve skleničce
- TERRITORIO LUTHIER
- Hispania blanco 2022, 13 % alk.
Citronová barva se zlatavými odlesky. V nádechu limetka, peckoviny, čerstvě posečená tráva a vůně květin. V chuti se přidá jemné sladké jablko a mineralita, která s vyšší kyselinkou přidá na křupavosti. Závěr má skvělý balanc. Krémové tóny a lehce pikantní tečka doteku dubového sudu přesvědčí každého, kdo zauvažuje o další sklence.
- SEI SOLO BODEGAS Y VIŇEDOS
- Preludio 2022, 14,5 % alk.
Typické Tempranillo de Ribera přináší aroma vařených třešní, vyzrálých višní, možná dotek sušených fíků. Vše dokresluje vyšší kyselinka s nasládlými taniny. Nejsou zcela vyzrálé, ale na dobré cestě k dlouhému harmonickému závěru.
- TERRITORIO LUTHIER
- Hispania 2021, 15 % alk.
Oblíbená kombinace: Tempranillo a Garnacha. Hluboká barva a vůně na nose křičí „červená“! Třešně, rybíz, všechno super fresh. V chuti se projevují sekundární tóny jak kůže, tabák, špetka sušeného kopru pod taktovkou dobře zakomponovaného dubového sudu. Za 5-7 let si řekneme víc milá Hispania 21.
- ADAMÁ WINES
- Adamá 2010, 15,4 % alk.
Nádherné Tempranillo, v němž se spojuje elegance a síla. Síla ve vůni a chuti v podobě marmelády z fíku, kapky amaretta, minerální tóny a dokonalé taniny zrání v americkém sudu. Stále živé, komplexní a úžasně dlouhé. Chci víc…
