Máte pocit, že italskou botu znáte jako své boty a místní vína máte dobře napitá? Přesto se stále objevují nové poklady. S novými přístupy vinařů se i vína doposud nepříliš známá stávají hvězdami s velkou budoucností. Červené Montefalco Sagrantino DOCG je dobrým příkladem.
Ačkoli Umbrie není zdaleka tak populární turistickou destinací, jako třeba sousední Toskánsko, v poslední době stoupá jak po stránce turistické, tak vinařské, stále vzhůru. A právě podzim je ideální dobou, kdy se sem vypravit. Pokud tedy nemilujete nacpané ulice a davy turistů. I v sezóně je tu o něco klidněji, ale právě teď máte možnost užít si tu fantastickou gastronomii a zdejší vína v absolutní pohodě a ve zcela autentické atmosféře.
Země s duchem staré Itálie
Italové, hlavně ti zdejší, Umbrii někdy přezdívají malé Toskánsko. Tvrdí, že jde o region sice méně bohatý a výstavní, než je jeho severovýchodní soused, ale zato klidnější a odrážející možná drsnější, přesto nezkreslený ráz místního života.
„Jsme takové Toskánsko s mnohem menším počtem turistů. Méně rušné, dosud poměrně utajené, ale stejně krásné. Navíc se skutečným duchem staré Itálie,“ slyšíte pyšně opakovat místní.
A ví, o čem mluví.
Úrodná, kopcovitá krajina Umbrie platí za zelené srdce Itálie. S rozsáhlými pásy vinic, olivových hájů. Členitý reliéf, štíhlé siluety cypřišů i kostelních věží, příroda i historie. A Montefalco je jejím vinařským srdcem.
Místo jako z obrazu
Středověké kamenné městečko je obklopené vinicemi, které v poslední době přitahují pohledy celého světa, právě kvůli místní autentické odrůdě Sagrantino. Na podzim jsou dvojnásob krásné, zvlášť když se keře révy vybarví od žlutozelené, přes oranžovou až do typické zdejší temně rudé, příznačné právě pro tuto odrůdu. Připočtěte zemité tóny zorané půdy; někde je hnědá, jinde rudá, pak zase světlý okr, do toho decentní stříbro olivovníků… Krajina tak působí doslova jako by vystoupila z obrazu.
A nejen krajina je tím, co zde uchvátí. Namísto mezinárodního mixu jazyků zní všude kolem italština, malé útulné kavárny a vinárničky nejsou jen místem k posezení, ale i sousedskému tlachání, v restauracích převládá velmi tradiční domácká italská kuchyně.
Jen málokterý region leží zcela ve vnitrozemí. I v tom, ač to nemusí na první pohled vypadat jako výhoda, je Umbrie unikát.
Památky, vína i poutní místa
Kouzlo zvlněné zemědělské krajiny protknuté pohořím Apenin, s podtržené atmosférou středověkých kamenných městeček a osad, obehnaných hradbami a rozesetých po vrších kopců i ukrytých v údolích, je jedinečné.
Například slavné Assisi, spojené s životem a duchovním odkazem italského mnicha, zakladatele řádu františkánů, je jedním z vůbec nejvýznamnějších poutních míst v zemi. Dokonce pro mnohé důležitějším, než Řím. Vybízejícím k návštěvě i zastavení.
Hlavním městem Umbrie je Perugia s atraktivním historickým centrem a působivým panoramatem Apenin v pozadí. Cestujete-li za památkami, pak si vedle zmíněného Assisi rozhodně nemůžete nechat ujít městečka jako Orvieto (dalo jméno i nejznámějším místním bílým vínům), Spoleto nebo Todi.
Za nejvýznamnější město vína bylo ještě donedávna považované Torgiano pyšnící se slavným muzeem vinařství. Jméno města nese ve svém názvu i Torgiano Rosso Riserva, vůbec první víno, které zde získalo nejvyšší certifikát jakosti DOCG.
Brzy ovšem následované dalším, o kterém již byla, a ještě bude řeč, dnes nejzářivější hvězdou vinařství Umbrie, červeným vínem Montefalco Sagrantino DOCG.
Sagrantino označuje zdejší modré hrozny, Montefalco je pak jménem kouzelného starobylého městečka, který svým vinařským postavením Torgianu začalo rychle šlapat na paty. A je srdcem oblasti, díky níž se Umbrie a potažmo i Itálie ocitla v hledáčku vinařských profesionálů i milovníků vína na celém světě.
Středověký pentagon a tekutý diamant
Montefalco, ležící v nadmořské výšce 473 metrů v jižní části Umbrijského údolí na úpatí hory Colli Martani, nabízí doslov dech beroucí výhledy. Samotné městečko má tvar pentagonu, vstoupit do něho můžete některou z pěti kamenných bran a patří k těm nemnoha starověkým městům, kde se víno pěstovalo přímo uvnitř hradeb.
Léta jsou horká, zimy tuhé, ale hory – nejvyšší vrchol pohoří Monti Sibillini, Monte Vettore, se na jihovýchodě na hranici z Marche vypíná až do výšky 2 476 metrů – pomáhají vytvářet mikroklima svědčící nejrůznějším zemědělským plodinám, zelenině všeho druhu, obilí nebo dokonce tabáku. Olivovníkům a révě především, z hroznů pak hlavně pozdně vyzrávající modré místní odrůdě Sagrantino. Ta se zde pěstuje po staletí, ale protože má velmi silné tříslo, používala se zejména na sladké víno passito. Jenomže obliba mezinárodních odrůd ve spojení s náročností pěstování Sagrantina vedla k tomu, že ze zdejších vinic téměř vymizelo. Zásluhou hrstky osvícených vinařů, kteří se rozhodli zachovat je i za cenu vysokého úsilí, zkrotit je na vinici i ve sklepě a obnovit jeho slávu v podobě suchých vín, nepřišla Umbrie o svůj velký poklad.
Červené Montefalco Sagrantino budí od roku 1992, kdy získalo prestižní statut DOCG, ve vinařském světě stále větší vzrušení. A také uznání.
Nejlepší vinařské adresy
Sagrantino z vinařských domů Arnaldo Caprai, Lungarotti, Castelbuono – Tenute Lunelli, Antonelli, Colpetrone, Perticaia, Scacciadiavoli nebo Bellafonte patří k absolutní špičce. Důkazem jeho jedinečnosti může být i fakt, že bývá často srovnáváno s piemontským Barolem. Je silné, temné, bohatě strukturované a koncentrované. Mohutné ve vůni a hluboké v chuti, s vysokým podílem tříslovin i kyselin, takže i výborně vyzrává v čase. Pravda je, že čas mu zároveň prospívá, takže ještě je tu o něco přístupnější, a hlavně od počátku krásně pitelné Montefalco Rosso a Montefalco Rosso Riserva.
Vinařství Antonelli 
Tenute Lunelli 
Interiér vinařství Lunelli 
Obě tato vína jsou ovšem postavená na odrůdě Sangiovese jen s menším podílem Sagrantina, případně dalších hroznů vypěstovaných na vinicích Montefalca. Většinou tu na vinohradech vidíte vyzrávat modré hrozny, ale dobře se zde zabydlely i bílé odrůdy – Trebbaino Spoletino či Grechetto, která dávají vína plná i svěží, s pěknou aromatikou.
Po stopách malířů i sokolů
Nejlépe pak chutnají v některé z místních kaváren. S trochou oliv z místních sadů a kouskem peccorina. Výjimkou nejsou ani lanýžové sýry a další speciality, protože i lanýžům se ve zdejších lesích daří. Nebo třeba porchettou, nářezem z vepřového plněného bylinkami a pečeného na dřevě a specialit ze zdejší divočiny, drůbeže či zeleniny tu najdete desítky na každém rohu.
Kalorií se nemusíte bát, než vystoupáte k městským hradbám, je to pěkný výšlap, a když už jste tady, můžete si dát malý okruh po místních památkách. Ačkoli Montefalco není tak frekventovaným turistickým cílem jako Assisi, nabízí fascinující pohled do života sv. Františka, zejména ve stejnojmenném kostele, který je zároveň veřejným muzeem. Najdete tu i unikátní cyklus fresek malíře Benozza Gozzoliho, stejně jako další díla malířů slavné Umbrijské školy.
Freskové malby můžete objevit i v kostele sv. Augustýna poblíž jedné z městských bran.
Rozhodně vyjděte ven a projděte se kolem hradeb. Užijte si pohledu z výšky do širokého kraje a nadechněte se…. Proč název Montefalco – sokolí hora asi už netřeba vysvětlovat.
