Temné kouzlo Malbecu

Hřejivá francouzská odrůda se v Argentině zabydlela. Tady rozkvetla a proměnila se ve skutečnou “osobnost”. Dnes je argentinský Malbec jedním z nejoblíbenějších vín na planetě. A právě dnes slaví svůj svátek.

Kořeny má ve Francii. Bordeauxská odrůda vytvářející “černé víno”, temná a hluboká, oblíbená i na královském dvoře. Ale v druhé půli 19. století ukončila její slavnou éru mrňavá potvůrka jménem mšička révokaz. Phylloxera zdecimovala vinice a bylo třeba vysazovat odolnější odrůdy. Jeden čas to dokonce vypadalo, že už má své lepší časy definitivně za sebou. Má totiž ráda hodně slunce, je citlivka, navíc choulostivá na mráz, a tak ji vytlačily jiné, vděčnější, nenáročné a tudíž lukrativnější odrůdy. Naštěstí se to pak přihodilo tak, že doputovala do Jižní Ameriky. A začaly se psát nové dějiny Malbecu.

Každému podle jeho vkusu

 V Argentině na svazích hor, vystavená slunci i vysokým teplotním rozdílům mezi dnem a nocí, se totiž “zaoblila”, získala na opulentnosti i na síle. A také “na klidu a stabilitě”. Není tak vrtkavá, jako její francouzská sestra, která je proměnlivá a nevyzpytatelná s různými ročníky. Ukoléban horkým argentinským sluncem se zdejší Malbec naopak už tolik nemění.

Odrůdě to přidalo na líbivosti, ubralo něco málo z jejích zvláštností. Nadmořská výška zase přidala eleganci A tak dneska udává tón právě její novosvětská podoba. Malbec z Argentiny se zařadil například po bok Sauvignonů z Nového Zélandu. Řekne-li se totiž Mendóza, spoustě z nás zřejmě první vytane na mysli právě Malbec. Řekne-li se Cahors, naskočí kde co, ale s téměř černým Malbecem, ve Francii nazývaným Cot, si Cahors spojují zpravidla už jen fajnšmekři.

Vlastně je to věc vkusu, co vám sedí. Obě varianty jsou své a mají co nabídnout. Ve francouzském Malbecu už ve vůni cítíze mnohem víc divokých tónů, bylinek a květin, nežli obvyklého ovoce. Má často výrazně rustikální charakter, znatelné vegetativní a zemité tóny. Ve sklepě vydrží dlouho, z dobrého ročníku déle, než byste možná čekali. A když jej otevřete, chce svůj čas a rituál. Má-li teplo a vyjde ideální rok, vytváří překrásná vína, je-li rok špatný, pak to bývá znát.

Novosvětská podoba je o dost přístupnější. A nejde jen o Argentinu, ale i o Malbec z Chile, Jižní Afriky či USA. Většinou v něm převažuje opulentní ovoce, zralé, bohaté, výraznější bývá i práce se sudem, s pikantními tóny dubu, sladkého koření, tabáku, kouře a temné čokolády. Má jemnější sametovou strukturu, vyzrálejší tříslo a byť mívá méně kyselin, které francouzské sestře dodávají její šmrnc, dává v těch nejlepších polohách vína skutečně nádherná.

Otevřte Malbec. Slavit můžeme týdny

Není divu, že počty ploch osazených Malbecem stoupají a především v Novém světě. Argentina a Francie jsou však stále největšími producenty. Ale přidávají se i další. Nicméně kdo je lídr, o tom svědčí třeba i jedna docela okrajová věc. Právě teď se slaví dny Malbecu, 17. dubna má svůj mezinárodní svátek. Ten den se pije na celém světě. A zpravidla to trvá do konce dubna. A víte co je 16. června? To má svůj svátek Malbec z Cahors. Takže pokud tohle víte, jste ve výhodě. V půlce dubna pijeme Malbec v půlce června taky? Tak proč mezi tím dělat pauzu, ne?