Temné kouzlo Malbecu

Hřejivá francouzská odrůda se v Argentině zabydlela. Tady rozkvetla a proměnila se ve skutečnou “osobnost”. Dnes je argentinský Malbec jedním z nejoblíbenějších vín na planetě. 

Kořeny má ve Francii. Původ má Malbec konkrétně jihofrancouzský, díky temné barvě se mu přezdívalo černé víno z Cahors. Na západě Francie je také jednou ze šesti odrůd uznaných pro výrobu červených cuvée v Bordeaux. Bordeauxská odrůda vytvářející “černé víno”, temná a hluboká, byla oblíbená i na královském dvoře. Ale v druhé půli 19. století ukončila její slavnou éru mrňavá potvůrka jménem mšička révokaz. Phylloxera zdecimovala vinice a bylo třeba vysazovat odolnější odrůdy. Jeden čas to dokonce vypadalo, že už má své lepší časy definitivně za sebou. Má totiž ráda hodně slunce, je citlivka, navíc choulostivá na mráz, a tak ji vytlačily jiné, vděčnější, nenáročné a tudíž lukrativnější odrůdy. Naštěstí se to pak přihodilo tak, že doputovala do Jižní Ameriky. A začaly se psát nové dějiny Malbecu.

Mendoza, království Malbecu

Nejlépe se mu však daří v zemi s velkými rozdíly mezi dnem a nocí, čemuž ideálně odpovídá právě úpatí And.  V Argentině na svazích hor, vystavená slunci i vysokým teplotním výkyvům, se totiž “zaoblila”, získala na opulentnosti i na síle. A také “na klidu a stabilitě”. Není tak vrtkavá, jako její francouzská sestra, která je proměnlivá a nevyzpytatelná s různými ročníky. Ukoléban horkým argentinským sluncem se zdejší Malbec naopak už tolik nemění. Pěstuje se hlavně v provincii Mendoza, kde se vyrábí více než 60 % celé produkce argentinských vín a 85 %  z nich je postavených právě na odrůdě Malbec. Zdejší klima i půda vápnitá, jílovitá či písčitá mu dodávají měkké a hedvábné tříslo a jedinečný charakter. Odrůdě to přidalo na líbivosti, ubralo něco málo z jejích zvláštností. Nadmořská výška zase přidala eleganci A tak dneska udává tón právě její novosvětská podoba. Malbec z Argentiny se zařadil například po bok Sauvignonů z Nového Zélandu. Řekne-li se totiž Mendóza, spoustě z nás zřejmě první vytane na mysli právě Malbec. Malbec Lujan de Cuyo je pak první ze dvou chráněných označení původu DOC v Argentině, které má chránit jméno podoblasti a zaručit vysokou kvalitu vín regionu. Malbec tu má má velmi intenzivní a tmavou třešňovou barvu, která se může zdát téměř černá. V Luján de Cuyo víno obsahuje minerální tóny a převládají v něm černé ovoce a sladké koření. Naopak v podoblastech Tupungato, Tunuyan a San Carlos (Valle de Uco), je Malbec elegantnější, se silnými kořenitými a květinovými tóny.

Mineralita a černé ovoce z Patagonie

Samostatnou kapitolou jsou pak Malbecy z Patagonie, kde je podnebí chladnější s méně extrémní nadmořskou výškou. Tady má Malbec aroma zralého černého ovoce v kombinaci se silným minerálním tónem, pevnou strukturou a typickou zemitostí, je tu blíž eleganci Evropy a francouzskému stylu vín.

Malbec zaujme už krásnou temně purpurovou barvou a dává hřejivá vína středního těla s tóny červeného a černého ovoce, fialek, v ústech baví lahodnou chutí černých peckovin a bobulovin, sametovým tříslem, je příjemně pitelné. Díky robustním taninům a pevné struktuře  jej lze dobře snoubit s červeným masem (recept na argentinský steak s omáčkou chimichurri najdete zde), grilovaným masem, tvrdými sýry či těstovinami s rajčatovou omáčkou.

Francie, nebo Nový svět? Proč vybírat? Pijte a srovnávejte

Takže řekne-li se Argentina, naskočí hned milovníkům vína Malbec. Řekne-li se Cahors, naskočí kde co, ale s téměř černým Malbecem, ve Francii nazývaným Cot, si Cahors spojují zpravidla už jen fajnšmekři. Přesto jde o věc vkusu, co vám sedí. Obě varianty jsou své a mají co nabídnout. Ve francouzském Malbecu už ve vůni cítíze mnohem víc divokých tónů, bylinek a květin, nežli obvyklého ovoce. Má často výrazně rustikální charakter, znatelné vegetativní a zemité tóny. Ve sklepě vydrží dlouho, z dobrého ročníku déle, než byste možná čekali. A když jej otevřete, chce svůj čas a rituál. Má-li teplo a vyjde ideální rok, vytváří překrásná vína, je-li rok špatný, pak to bývá znát. Novosvětská podoba je o dost přístupnější. A nejde jen o Argentinu, ale i o Malbec z Chile, Jižní Afriky či USA. Většinou v něm převažuje opulentní ovoce, zralé, bohaté, výraznější bývá i práce se sudem, s pikantními tóny dubu, sladkého koření, tabáku, kouře a temné čokolády. Má jemnější sametovou strukturu, vyzrálejší tříslo a byť mívá méně kyselin, které francouzské sestře dodávají její šmrnc, dává v těch nejlepších polohách vína skutečně nádherná. Není divu, že počty ploch osazených Malbecem stoupají a především v Novém světě. Argentina a Francie jsou však stále největšími producenty. A obě si to s víny z Malbecu umí pěkně užít. S tím argentinským slavíme od půli zpravidla do konce dubna. A pak je tu ještě 16. červen. A to má svátek pro změnu Malbec z Cahors. Takže pokud tohle víte, jste ve výhodě. V půlce dubna pijeme Malbec v půlce června taky? Tak proč mezi tím dělat pauzu, ne?